Slavnostní vyhlášení na Staroměstské radnici a vernisáž v klášteře Františkánů jsou jen pomyslným vyvrcholením celé soutěže, za kterým se skrývá neuvěřitelné množství práce.
První zábava začíná již příjmem fotografií, kdy někdy je velmi obtížné identifikovat, k čemu a komu která fotografie vlastně patří. Ne všichni svoje výtvory pečlivě označují. Následuje porota, která vybere oceněné snímky a další fotografie, které se dostanou na výstavu.
V dalším kroku se musí texty přeložit do angličtiny. A jak by klasik řekl, občas se jedná o opravdové překladatelské oříšky. Štítky se jménem autora a názvem díla je třeba také vytisknout.
Pak se musí sehnat dodávka, která do Ambitu kláštera přiveze rámy. Hodně zasklených rámů. Že občas nějaké sklo praskne, to se prostě stane a proto musíme ještě sehnat nová skla. Potom se fotografie zarámují. Kdo si to někdy doma zkoušel ví, že není úplně sranda, aby obrázek byl pěkně srovnaný. Na to máme velmi šikovnou paní.
Co dál? Je samozřejmě potřeba rámy s fotkami umístit na zeď. Udržet rovinu na dlouhých a křivých stěnách není jednoduché a proto používáme laser. Tohle je poměrně fyzicky náročná práce, kterou svěřujeme odborníkovi.
Nakonec zbývá pár drobností, jako třeba fotkám přiřadit správné popisky, podívat se, zda vodopád neteče vzhůru nohama (to se nám už jednou stalo :-), uklidit, připravit občerstvení na vernisáž a můžeme vyrazit na Staroměstskou radnici připravit slavnostní vyhlášení…